Do Sokola jsem začala chodit v 53 letech. Nikdy dříve jsem necvičila. Konečně jsem si uvědomila, že se musím začít hýbat nebo se v pozdějším věku nehnu. Paní Jaroslava Sochová nám předcvičovala, ale často nepřišla na cvičení. To mě nasměrovalo a začala jsme cviční vést místo ní. Později jsem si udělala cvičitelský průkaz. Cvičila jsem s mladšími ženami. Potom jsem vedla zdravotní cvičení v dopoledních hodinách, které jsem převzala po bratru Morawském. Nyní vedu cvičení pro starší ženy. Jen škoda, že hodně žen již není mezi námi. Dost jich také už cvičit chodit nemůže. Já se na cvičení vždy těším a vážím si toho, že ony chodí na moje hodiny rády. Máme mezi sebou hezký přátelský vztah. Takový, který byl a je v Sokole vždy běžný.

 

Zúčastňovala jsem se různých setkání pořádaných naší župou. Také různých akcí, na kterých se naše jednota podílela jako spolupořadatel. Můžu jmenovat třeba Běh pro zvon nebo Chyť si kačku.

 

Hlavně dobrá parta. A také se cvičením udržuji v dobré kondici. S přibývajícím věkem to je stále důležitější.

 

Hlavně máme mladou starostku Pavlínu Šimůnkovou, která se společně s paní Štolbovou stará o finanční prostředky. Za jejich vedení se zlepšilo vedení financí.

 

Cvičení pro starší ženy. Cvičíme v úterý a čtvrtek 16.30 -17.30 v sokolovně v Sokolské ulici.

 

Chodila jsem si zacvičit s mladšími ženami a na jógu. Ze zdravotních důvodů to ale už nezvládám. Cvičím každé ráno hodinu doma. To se pro mě stalo každodenní potřebou, takovým rituálem. Samozřejmě to někdy musím porušit.

 

Není pravda, že nemůžu, že to nezvládnu, že jsem na to stará. Cvičit se dá v každém věku s ohledem ke zdravotnímu stavu. Nehýbat se a necvičit je pouze cesta, že to bude stále horší.