Václava Koláře nejčastěji uvidíte u boulderingové stěny, kterou má naše jednota v sokolovně v Sokolské ulici. Václav je sokol v právem slova smyslu, je na něho spolehnutí, práce se nebojí, udělá rád vše, co je potřeba. Přečtěte si rozhovor s naším Vaškem:

Jak vzpomínáš na svoje první chvíle v Sokole? Kdo nebo co tě do Sokola přivedlo?
No, je to už hodně dávno. Jako dítě jsem byl jeden z prvních, co začal chodit do dolní sokolovny. Moje první vzpomínky jsou tedy spojené s trenérkou, za kterou jsem chodil sám. Zkoušeli jsme různé sporty. A pak se nabalilo pár dětí ze sousedství a začala paráda.

A jak jsi v průběhu let v Sokole aktivní?
Nejdříve jako dítko, pak jsem pomáhal panu Nováčkovi s dětmi, chvilku jsem trénoval mladší žáky florbal. Před pár lety jsem se zase vrátil do Sokola, chtěl jsem trochu potrénovat sebe i své dítko.

Co tě v Sokole drží dodnes?
V Sokole mě drží dobrá parta lidí, která dělá něco pro sport a pro ostatní – pro děti i pro dospělé. Vše dělají ve svém volnu a zadarmo, což se v dnešní společnosti vidí velice zřídka.

Je něco, co se v Sokole zásadně změnilo a co se ani po letech nezměnilo?
Za poslední roky se toho docela dost změnilo a vypadá to, že po letech útlumu se opět do tělocvičen vrací více dětí.
Jaké cvičení v současné době vedeš? Jak cvičení probíhá?
V poslední době se věnuji boulderingu. Tréninky probíhají ve skupině po dohodě. Někdy cvičíme uvnitř a při dobrém počasí venku.

Chodíš si také zacvičit sama? Kam?
Vzhledem k vytížení už cvičím jinde jen výjimečně. Někdy vyjedeme na lezeckou stěnu do jiných měst.

Co bys vzkázal/a čtenářům?
Vzkázal bych, ať nesedí doma a jdou se někam protáhnout. Nejde jen o výkon, ale o pohodový čas strávený s lidmi, co se chtějí hýbat