O víkendu 1. – 2. 6. 2024 vyletělo 32 kutnohorských sokolů a sokolek do Peček na župní slet sokolské župy Tyršovy. V letošním roce se u nás zapojilo do nácviku sletových skladeb nejvíc cvičenců od obnovení Sokola v roce 1990. Velké díky za to patří cvičitelkám, které se nácviku věnují, cvičencům, kteří se snaží skladbu co nejlépe natrénovat, a rodinám, které je podporují. Vyvrcholením všeho snažení bude předvedení hromadných skladeb na XVII. Všesokolském sletu v Praze v Edenu 4. a 5. července
Naši cvičenci v Pečkách vystoupili spolu s tisícovkou dalších ve třech z deseti předváděných skladeb, (pra)rodiče a děti ve skladbě Čmeláčci, mladší žactvo v Sokolhraní a ženy ve skladbě Babí léto.
V sobotu během celého dne a v neděli dopoledne byly zkoušky a nedělní odpoledne bylo věnováno veřejnému předvedení skladeb před zcela zaplněnými až přeplněnými tribunami fotbalového stadionu AFK Pečky. Celou sobotu i část nedělního vystoupení provázel déšť, ale to nijak nezhoršilo náladu cvičencům ani divákům. Naopak, celým víkendem se nesla přátelská a pozitivní nálada.
Nácvik sletových skladeb probíhal po celé republice již od září roku 2023. Nejprve se každý učí skladbu ve své jednotě, následně se schází bratrské jednoty k nacvičení větších cvičebních celků a nakonec se konají oblastní, župní a krajské slety, kde již mohou diváci vidět na cvičební ploše měnící se obrazce, které jsou pro hromadné sletové skladby typické..
A jak popisují své první zážitky se Sokolským sletem naše cvičenky?
Hannah: „Jak bych popsala svůj první zážitek se Sokolským sletem? Překvapení, úžas, obdiv a nakonec vděčnost. Se synem jsme se přihlásili k účasti na této akci zcela bez vědomostí a zkušeností, co nás zde může čekat. Byla to touha zapojit se do kolektivu.
Trénování na vystoupení bylo náročné v rámci jeho začlenění do chodu domácnosti a péči o děti. Komplexnost celého procesu a jeho hravá vážnost a ušlechtilost mi začala docházet pomalu, ale síla pocitu soudržnosti týmu a našeho dílu odpovědnosti k ostatním mi došla okamžitě. Jeden jako celek a celek jako jeden.
Pár dní před vystoupením už jsem věděla, že budeme se synem vystupovat i v dešti nebo bouřce nebo kdyby padaly trakaře. Nenechali bychom náš tým „na holičkách“.
Když jsem poprvé viděla zahájení Sletu a vystoupení jednotlivých skladeb, chtělo se mi brečet. Jednota takového množství lidí pro mě byla natolik dojímavá, že mě přemohly emoce. Už jsem věděla, že pár minut vystoupení vyžaduje hodiny a hodiny tréninků, ale výsledek stojí za to. Je to krása. A ta vděčnost je, že jsme se synem mohli být její součástí.“
Kristýna: „Bylo to jako vstoupit do jiného světa. Všechny ty barvy, hudba a společenství vytvořily jedinečnou atmosféru. Během sledování sestav jsem uvažovala o tom, kolik práce a úsilí je za každým vystoupením. Každý krok, každý pohyb – všechno bylo poctivě nacvičené. A když jsem pak sama stála na trávníku s ostatními cvičenkami, cítila jsem se spojená s historií a tradicí. Cítila jsem hrdost, že mohu být součástí tohoto společenství. Zároveň jsem však cítila pokoru vůči práci ostatních. Každá z nás přispěla k celku a to je krásné.“
